Mořské řasy pro zdraví zvířat

Mořské řasy se ukázaly být skvělým nástrojem pro zlepšení trávení či pro udržení zdraví kůže, kopyt a srsti. Byly důležitou součástí potravy savců po celou evoluční historii. Poskytli lidem způsob, jak se vyhnout nemocem způsobeným nedostatkem jódu a jejich užitek se projevil i ve zdraví zvířat. Pár základů o tom proč, kdy a jak mořské řasy podávat Vám pomůže získat z nich co největší prospěch.

Většina kyslíku na Zemi pochází z mořských řas. Vědci, kteří řasy studují, je dělí do tří skupin: hnědé řasy, červené řasy a zelené řasy, které dohromady tvoří více než 20 000 různých druhů. Většina řas používaných v krmivech a doplňcích pro domácí zvířata jsou hnědé řasy čeledí Laminariaceae a Fucaceae.

Jak se řasy liší od suchozemských rostlin

Rostliny čerpají živiny pomocí kořenů pouze z omezených zdrojů půdy, ve které rostou. Naproti tomu mořské řasy shromažďují živiny prostřednictvím svých listů z hojných zdrojů v cirkulující mořské vodě. Tato absorpční metoda poskytuje mořským řasám nutriční výhodu - vychytávají minerály a fytonutrienty v oblastech, kde rostou. Oceánská voda obsahuje všechny důležité živiny v podobných poměrech jako v krevním oběhu savců.

Mořské řasy tedy mohou být skvělým zdrojem minerálů. Na druhé straně však existují obrovské rozdíly v tom, co jednotlivé druhy mořských řas shromažďují a ukládají. Mořské řasy jsou výborným zdrojem mikroživin a fytonutrientů za předpokladu, že jsou správně vybrány, sklizeny a zpracovány.

Hodnocení kvality

A co znečištění oceánů, záření, těžké kovy, udržitelnost a kvalita? Jak víte, co se k Vám dostává? Hledejte zdroje sklizené z čisté vody na odlehlých místech, které se rychle zpracovávají a suší. USDA Organic certifikace je jedním ze způsobů, jak zajistit, že místo a zpracování byly zkontrolovány z hlediska čistoty a udržitelnosti.

Některá místa sklizně jsou na základní živiny bohatší - mezi ně patří zátoky s geotermálními průduchy a ústí řek. Dále je důležitý rychlý sběr a sušení, protože mnoho minerálů, včetně jódu, je rozpustných ve sladké vodě a při nesprávném zacházení mohou být odplaveny.

Nejčastějším druhem sklízeným pro výživu zvířat je Ascophyllum nodosum (kelpa), hnědá řasa rostoucí v přílivových zónách severního Atlantiku od Nové Anglie po Kanadu, Island a severní Evropu. Metody její sklizně sahají od ručního řezání, přes speciální vakuové sekačky až po sečení při přílivu.

Co v mořských řasách najdeme?

Řasy jsou významným zdrojem mikroživin, včetně více než 60 minerálních prvků.

Jód: Mořské řasy jsou historicky známé jako bohatý zdroj jódu, nezbytné živiny pro štítnou žlázu a metabolické zdraví. Obsah jódu se může pohybovat v rozmezí od 50 ppm u některých rychle rostoucích mořských řas, jako jsou červené řasy rodu Pyropia (používané pro sushi), až do 7 500 ppm u pravých hlubinných řas, jako je Laminaria digitata. Rozsah pro Ascophylum je 300 až 1200 ppm. Důsledné a spolehlivé dodávání stejného množství jódu závisí na pečlivé sklizni a posklizňové manipulaci a sušení. Jód v řase je přítomen ve formě jodidu, který se snadno vstřebává.

Příliš mnoho nebo příliš málo jódu ve stravě však může způsobit řadu problémů, včetně strumy, hypertyreózy a hypotyreózy, neplodnosti a kognitivní dysfunkce. Klinické příznaky mohou zahrnovat nadměrné slzení, slinění, výtok z nosu, šupinatou suchou pokožku, řídkou srst a nárůst tělesné hmotnosti. Např. dieta založená pouze na mase může být příčinou nedostatku jódu.

Stopové prvky a komplexní zastoupení fytonutrientů: široká paleta až 60 stopových prvků a komplexních fytonutrientů. Polysacharidy pro podporu trávicí aktivity a imunitních funkcí. Stopové hladiny vitaminu E.

Selen: Kelpa z mořské vody přemění do biologicky aktivních komplexů až 85 % zabudovaného selenu. Ve studiích na zvířatech bylo zjištěno, že tato řasa chrání před karcinogenním účinkem dimethylbenz [a] anthracenu (DMBA) .12 Tato zjištění naznačují, že obsah selenu může být odpovědný za nízký výskyt rakoviny prsu u japonských žen, které konzumují stravu obsahující mořské řasy, které jsou právě na jód a selen bohaté.

Mořské řasy jsou tedy důležitým preventivním zdrojem živin v potravě.

Zprávy z klinické praxe

Kelp, konkrétně Ascophyllum nodosum, je doporučován veterináři jako doplněk domácí stravy pro psy a kočky. Najde však využití i jako výživový doplněk pro drůbež, skot, kozy, alpaky a koně.

Mnoho odborníků si je vědomo odlišnosti mezi mořskými řasami a jinými zelenými potravinami, protože ty dodávají živiny z půdy nebo sladké vody. Díky koncentrovanému množství stopových prvků v mořských řasách stačí při každodenním použití jen opravdu malé množství.

Slaná chuť je velice ceněna také v čínské potravinové terapii. Zvyšuje chutnost a je dobře přijímána pacienty všech druhů.

Cynthia Lankenau uvádí, že řasa je vyváženým doplňkem se silnou kvalitou jin, ale také silnou čchii. Jedná se zejména o čchi ledvin s čchi sleziny. Podílí se také na čištění lymfatického systému. Je prospěšná pro psy s lymfomem, městnavým srdečním selháním, cukrovkou, ledvinami a špatnou srstí. U koní trpících laminitidou dochází k zlepšení laminy kopyta. Při zkrmování různých druhů kelpy (především druhu Ascophyllum nodosum) alpakami bylo pozorováno zlepšení kvality vlákniny ve stravě.

Barbara Royal vidí užitečnost řas zvláště u mladších pacientů, kteří mají po provedené kastraci sklony k nadváze. Odstranění gonád, které jsou důležitými endokrinními orgány, vede k systémové nerovnováze mnoha dalších orgánů a endokrinních tkání, což vyžaduje celoživotní kompenzaci.
.

Podávání Kelpy pro společenská zvířata

Obecně se nedoporučuje pro kojená mláďata, když je již na řase matka.

Dávkování (při obsahu jodu 750 ppm)

Abychom z doplňků s mořskými řasami získali co nejvíce benefitů, měli bychom se naučit je správně dávkovat (viz níže). Běžná praxe je podávat řasy jako součást připravené krmné směsi. Při obsahu jodidu kolem 750 ppm by např. kelpa měla tvořit jen velmi malé množství z celkové suché dávky. U psů a koček hovoříme o 0,25 % příjmu sušiny, 0,1 % u koní a 0,5 % u koz a kuřat. Vejce z kuřat krmených řasou mají poté tmavší žloutky a vyšší obsah živin, včetně jódu. Králíci jsou speciální případ, vystačí si s množstvím jódu pouze kolem 0,2 ppm v potravě. Při zkrmování velkého množství brukvovitých rostlin se bude potřeba jódu u každého zvířete zvyšovat. To je dáno jejich obsahem goitrogenů.

Odkazy:

Hall J. “The Most Important Organism?” 2011 [cited 2017 4 August]; Available from ecology.com/2011/09/12/important-organism/.
Thompson DJ. “Seawater: A blood plasma substitute?” Nexus Magazine, 2006. 13(6).
Teas J, et al, “Variability of iodine content in common commercially available edible seaweeds”. Thyroid, 2004. 14(10): p. 836-41.
Kupper FC, et al. “Iodide accumulation provides kelp with an inorganic antioxidant impacting atmospheric chemistry”. Proc Natl Acad Sci U S A, 2008. 105(19): p. 6954-8.
Lin L, Chen G, Chen Y, “Determination of iodine and its species in plant samples using ion chromatography-inductively coupled plasma mass spectrometry” Se Pu, 2011. 29(7): p. 662-6.
Office of Dietary Supplements National Institutes of Health. “Iodine — Fact Sheet for Health Professionals”. June 24, 2011 [cited 2017 August 3]; Available from ods.od.nih.gov/factsheets/Iodine-HealthProfessional/.
National Research Council, Nutrient Requirements of Dogs and Cats. 2006, Washington, DC: The National Academies Press.
Jacob J. “Seaweed in Poultry Diets” 2015 [cited 2017 4 August]; Available from: articles.extension.org/pages/65717/seaweed-in-poultry-diets.
National Research Council Committee on Animal Nutrition, “Nutrient Requirements of Rabbits”, 1977, National Academy Press.
Chesney AM, Clawson TA, Webster B. “Endemic goitre in rabbits. I. Incidence and characteristics”. Bull Johns Hopkins Hosp, 1928. 43: p. 261-277.
Yan X, et al. “Enriched accumulation and biotransformation of selenium in the edible seaweed Laminaria japonica”. J Agric Food Chem, 2004. 52(21): p. 6460-4.
Maruyama H, Watanabe K, Yamamoto I. “Effect of dietary kelp on lipid peroxidation and glutathione peroxidase activity in livers of rats given breast carcinogen DMBA“. Nutr Cancer, 1991. 15(3-4): p. 221-8.
Smyth PP. “The thyroid, iodine and breast cancer”. Breast Cancer Res, 2003. 5(5): p. 235-8.
Cann SA, van Netten JP, van Netten C. “Hypothesis: iodine, selenium and the development of breast cancer”. Cancer Causes Control, 2000. 11(2): p. 121-7.
Clinical Practice Interviews: Dr. Constance Dinatale, Veterinary Acupuncture and Complementary Therapy, Winter Park, FL; Dr. Cynthia Lankenau, Holistic Center for Veterinary Care, Coldon, NY; Dr. Rick Palmquist, Centinela Animal Hospital, Inc., Inglewood, CA; Dr. Barbara Royal, The Royal Treatment Veterinary Center, Chicago, IL; Dr. Jean Dodds, Hemopet, Garden Grove, CA.

Kráceno a upraveno z https://ivcjournal.com/seaweeds-animal-health/